Pedaling the Edge Week 2: Fjords and Mountains

Druhá aktualizace z našeho bikepackingového výletu napříč Norskem nás zavede po malebné trase Ryfylke a přes Západní hory.

Před touto cestou nám bylo řečeno, že výběr počasí v Norsku je jako loterie – a pokud byl výhrou déšť, pak jsme vyhráli jackpot.

Tento týden jsme překonali náš první milník 500 km a nastoupali jsme během toho téměř 9000 metrů. Byl to náročný týden, mokré počasí a prudké kopce testovaly naši odolnost. Nicméně krásné norské fjordy a drsné vysočiny stály za to.

Získali jsme také 5 000 $ a jsme velmi vděční za úžasnou podporu, kterou všichni prokazují našemu projektu a Nadace Freda Hollowa!

Preikestolen Camping do Årdalu

Stavění stanů ve 2:00 v dešti po dlouhé a trochu hloupé výpravě na Preikestolen na kole jsme konečně dostali zaslouženou clonu – to bylo do té doby, než jsem se probudil s úplně zaplaveným stanem.

Nebyl to nejlepší začátek týdne, ale přišly další těžkosti. Tento nadcházející úsek byl nastaven jako jeden z nejtěžších na celé cestě ze Stavangeru do Tromsø, zejména pokud jde o převýšení.

Vyjeli jsme z kempu Preikestolen a oblékli jsme si nepromokavé membránové bundy, které nám laskavě poskytl Divoká země a šlapal na sever do deště.

I přes hrozné počasí a neslušné probuzení byla jízda do Årdalu velmi příjemná, začínala podél pobřeží přes Jørpeland a přejížděla do přírody a podél malebných Bjørheimsvatnet a Tysdalsvatnet.

Nakonec asi po 45 km jsme to nazvali brzký den v Årdalu, kde jsme našli malý kemp u vody před malým domem. Zde nám byl ukázán příklad slavné norské pohostinnosti, když jsme byli pozváni do sklepa, abychom vysušili naše vybavení a nabili telefony.

Scénický Ryfylke: Årdal to Ropeid

V Norsku už byl týden, ale byl to jen den 3 našich velkých „jezdeckých dnů“. A tento by se ukázal být jedním z největších zdaleka.

Z Årdalu jsme pokračovali po zvlněné krajině do kopců směrem na Hjelmeland, kde jsme jeli dalším trajektem. Toto byl náš první trajekt „Fjord 1“, který jezdí podle velmi konzistentního jízdního řádu a co je nejlepší, je zdarma pro cestující na kole i pěšky!

Dále jsme jeli po neuvěřitelně malebném Boknafjordenu, než jsme se vydali po zvlněné scénické trase Ryfylke na sever. Tato cesta obsahovala mnoho tunelů, které byly trochu útržkovité, ale za epické výhledy podél trasy to stálo za to.

Počasí nám opět nepřálo a po kempování v dešti minulý týden bylo vše, co jsme vlastnili, promočené, včetně mého fotoaparátu, který měl mechanický problém se závěrkou. Zatímco nepříjemnosti, jako je tato, jsou ve své podstatě materialistické, když jste mokří, chladní, unavení a hladoví, takové maličkosti vás dokážou psychicky pořádně vyčerpat.

Cítili jsme to, ale navzájem jsme se povzbuzovali, abychom pokračovali a zůstali pozitivní. S dobrou náladou jsme to udělali a nakonec jsme našli malý plochý úsek v lese těsně pod silnicí. Zde jsme s koly slezli dolů, přičemž vysoké borovice nabízely krátké okno odpočinku od bijícího deště.

Vysoké hory Westland

Nacpat spacák, srolovat karimatku, sbalit brašny, dát si rychlou kávu a trochu ovsa od šéfkuchaře Ryana, naložit kolo a jet.

Teď už jsme měli pevnou ranní rutinu a vzhledem k délce cesty, která nás čekala, čím rychleji se do ní dokážeme usadit, tím lépe. Sbalená kola jsme je vynesli nahoru a přes zábradlí a zpět na silnici, připraveni na další masivní den s téměř 1500 metry převýšení před námi.

Tento den by nás čekal výstup do Západních hor, hornaté oblasti s nadmořskou výškou přes 1000 metrů nad mořem.

Déšť se trochu zpomalil, což znamenalo, že jsme si mohli užít vyčerpávající dřinu stoupání. Zatímco cesta byla náročná, zelené rozeklané vrcholky, průzračná horská plesa a skvrny sněhu vytvořily magickou scénu, která nás lákala, když jsme stoupali.

Nakonec jsme našli malý kousek ploché louky na kopci u jezera na vrcholu stoupání. Tohle byl zatím můj oblíbený kemp. Sdíleli jsme zde večerní jídlo jako obvykle, zatímco jsme se kochali neuvěřitelnými scénami kolem nás.

Dlouhý sestup do Oddy

Včera jsme vystoupali přes 1000 metrů. Takže dnes bylo načase tuto výšku snížit! Sotva jsme šlapali kilometry, když jsme sestupovali z hor podél fjordu Roldalsvatnet k odbočce na Håra.

Zde nás čekalo dalších 600 metrů stoupání. Naštěstí však poprvé na vyjížďce vyšlo slunce, když jsme začali stoupat. I když to bylo náročné, slunce nám poskytlo nově nalezený zdroj energie, který nám umožnil vyrazit zpět až do nadmořské výšky 1 000 metrů, než jsme klesli až do Oddy, blízko hladiny moře, při neustálém klesání v délce více než 30 kilometrů!

Když jsme dorazili, zastavili jsme v kempu Trolltunga, kde jsem si koupil trochu rýže, abych se pokusil nasáknout vlhkost z fotoaparátu a mohl si užít dlouhou, zaslouženou sprchu.

Trolltunga Tour & a Broken Spoke

Místo lenošení u jezera jsme se rozhodli probudit ve 4 hodiny ráno a dát si pusu na slavné túře Trolltunga. Naštěstí nám velmi přátelský belgický pár nabídl odvoz, což znamenalo, že jsme nemuseli jet až do Tysedalu, abychom se dostali na začátek stezky.

Existuje důvod, proč je Trolltunga tak slavná – je to snadno jedna z nejkrásnějších turistických stezek v Evropě, ne-li na světě.

Změna plánů – míříme do Bergenu

Po návratu do kempu po 27 km dlouhé stezce Trolltunga jsme se rozhodli, že je čas umýt kola – tehdy jsme objevili první mechanickou poruchu výletu. Jessy přerušila řeč!

Takové věci se stávají na cyklistických výletech a výletech s batohem na zádech a my jsme věděli, že se s něčím takovým budeme muset nakonec vypořádat. Následující den jsme se tedy na kolech doplazili do Oddy, kde bohužel obchod nedokázal opravit paprsky bezdušové pneumatiky.

Směr byl pokračovat do Voss, kde by „možná“ byla prodejna kol, která by to uměla. Tou dobou už ho Ryanovo koleno také začínalo trochu znepokojovat. Po dlouhém uvažování o mnoha dolarech v rohlíku jsme se rozhodli, že bude lepší vyrazit na pobřeží brzy. Bergen byl 180 kilometrů daleko, bez „příliš velkého“ převýšení.

I když tato zajížďka celkově přidala kus cesty k cestě, zdálo se mi šílené řešit týden v horách se zlomeným paprskem pro případ, že bychom to tady nemohli opravit. Navíc byla neděle, takže i kdybychom našli prodejnu kol, museli bychom čekat. Znamenalo to také, že by to, doufejme, poskytlo Ryanovu kolenu trochu odpočinku, zvláště uvážíme-li, že kdybychom místo toho pokračovali přes hory, bylo by to velmi, velmi těžké.

Šli jsme tedy do pedálů směrem na Bergen, po krásném Hardangerském fjordu, slunce na nás konečně svítilo. Prošli jsme jedny z nejkrásnějších zemědělských oblastí, jaké jsem kdy viděl, a dokonce jsme se zastavili, abychom vyzkoušeli čerstvý místní jablečný džus.

Cesta do Bergenu nám trvala dva dny a byla mnohem snazší než hornaté oblasti, které jsme právě prošli, ale stejně krásná.

Bergen

Když jsme dorazili do Bergenu, oslavili jsme ve městě obrovskou kebabovou pizzou a druhý den ráno jeli přímo do Trek Bergen, kde nám majitelé pomohli naladit kola a opravit Jessyho řeč.

Teď už jsem si potvrdil, že můj trik s rýží vyřešil závěrku, takže můj fotoaparát byl zpátky v akci. Když jsem měl příležitost, rozhodl jsem se, že si koupím další nepromokavé brašny na kolo – doufejme, že se tím vyhneme dalším problémům.

To odpoledne jsme se s čistými řetězy, čerstvými taškami a pozitivní náladou dovalili do Bergenu a strávili odpoledne prozkoumáváním oblasti Bryggen a pojídáním zmrzliny.

Dále jsme vyrazili na sever, oficiálně jsme zahájili cestu Atlantským pobřežím nebo norskou Eurovelo 1. Jeli jsme pár desítek kilometrů na sever, než jsme zastavili na náhodném přírodním pásmu zastrčeném v zadní ulici, kde jsme snědli naše balíčky s přídělem a dali si dobrý rozhovor o dlouhé cestě, která má přijít!

Sledujte naši cestu